{lang: 'cs'}
Když trojice komediantů, kteří si říkají Kníratí bratři, vyhlíží před domem v západní části Mandalaje návštěvníky večerního představení, není v tom pouhá zvědavost. Každodenní zápas o přežití má různou podobu. Po třicet let brázdili všechny kouty země s tradičním barmským divadlem a-nyeint pwe, jehož představení leckdy trvají celou noc. "Hrajeme o životě," vysvětluje Lu Maw, který je mluvčím celé trojice. Jenomže hrát o životě v Barmě znamená dělat politické divadlo.
V politický komentář se snadno může proměnit žertování o rozbitých silnicích, o školách, kde se žáci sice mohou dívat na počítače, ale nemohou na nich pracovat, nebo o plakátech, které si musíte koupit, abyste dostali potvrzení, že jste zaplatil účet za elektřinu. "Elektřina jde po celý den, jenom když do města přijede některý z generálů. Lidé je nenávidí, ale modlí se, aby tady zůstali co nejdéle, alespoň je světlo," říká Lu Maw.
V lednu 1996 dostali oblíbení herci nabídku vystoupit na oslavách dne nezávislosti v domě Su Ťij. Po vzájemné poradě odjeli do Rangúnu pouze dva členové souboru, hlavní postava Par Par Lay s Lu Zawem. Par Par Lay tehdy odehrál své možná nejlepší představení. V uvolněné atmosféře za bouřlivého smíchu publika žertoval bez ohledu na limity. Odpověď generálů na sebe nedala čekat. "Nikdy mu nezapomněli, že je zesměšnil před tisícovkou lidí, v publiku byla také spousta cizinců, kteří si vše natáčeli. Generálové úplně ztratili tvář, to si nemohli nechat líbit," vzpomíná Lu Maw.Za několikahodinové vtipkování jim režim vyměřil sedm let těžkých prací. "Když jsme se tam objevili, ptal se nás velitel, co tady děláte, tady jsou samí kriminálníci, vy jste přece političtí," vzpomíná Par Par Lay na příjezd do místa, kde vězně s okovy na nohou ničí těžká fyzická práce a tropické nemoci. Když se po pěti letech brány žaláře předčasně otevřely, byli svobodní, ale nemohli nikde hrát. Komediantům s politickým cejchem se svět zúžil na scénu v jejich domě, jediné místo, kde mohou vystupovat.
"Kdyby se objevili tajní, já písknu, vy zůstanete sedět, a my zmizíme zadním vchodem," baví diváky Lu Maw. Svůj evakuační plán nemyslí vážně, ale tajní se v publiku občas objeví. Ostatně Barmánci tvrdí, že na každých deset domů dohlíží jeden agent. Po návratu z vězení se jich na Kníraté bratry přišlo podívat pět. "Všechno si natáčeli, ale před cizinci se nechtěli prozradit, a tak platili vstupné jako všichni ostatní," pochvaluje si Lu Maw.V západní čtvrti Mandalaje nejsou jediným souborem. Skupina loutkářů se chlubí četnými zahraničními vystoupení. Na rozdíl od Kníratých bratrů však vůči vojákům zaujímají mnohem vstřícnější postoj. Rodiče členů obou souborů se znají, ale politika je rozděluje, stejně jako rozděluje celou zemi. Poznala to herečka, která přijala roli v režimním seriálu zesměšňujícím Su Ťij: lidi její dům zasypali kameny. "Nic jim nevyčítáme, ale také se s nimi nestýkáme," říká o prorežimních souborech Lu Maw.